V Domácím hospici Athelas se každý den potkávají lidé, kteří stojí na prahu jedné z nejtěžších životních zkušeností. Přicházejí s obavami, otázkami, někdy se strachem, jindy s nadějí. A kromě odborné zdravotní a sociální péče dostávají i něco dalšího – prostor porozumět tomu, co se děje.
Nejdůležitější jsou osobní rozhovory a komunikace s pacientem i členy rodiny. Ty ale neumí vždy obsáhnout vše. I přesto, že v rodině podrobně popíšeme veškeré úkony a předáme informace o péči, není možné, aby si lidé zapamatovali každý detail.
Na jednu stranu je to pro rodinu úplně nová životní situace. Najednou mají doma nemocného člena rodiny, o kterého se musí postarat, a to po stránce fyzické, zdravotní i emoční. Každá rodina absolvuje s naším týmem mnoho rozhovorů, každá návštěva je plná nových informací a to může být vyčerpávající. Na straně druhé se v každém pečujícím odehrává spousta různorodých emocí, se kterými se snaží po dobu péče i po úmrtí vyrovnat.
A proto mají u nás v Athelasu své čestné místo také různé knihy, brožury, terapeutické pomůcky, které využíváme v každé rodině.
„Už od začátku jsme věděli, že nestačí pečovat jen o pacienta. Stejně důležitá je i rodina a její edukace,“ vysvětluje jedna ze zdravotních sester a zakladatelek Athelasu. „Proto každá rodina od nás dostává praktického Průvodce domácí péčí – brožuru, kde je srozumitelně popsáno, jak se o nemocného starat, jak provádět hygienu, upravovat jídlo pro paliativní pacienty, jaké pomůcky využívat.“ I když to všechno vysvětlujeme na návštěvách v domácnostech, je nesmírně důležité, že si to mohou doma v klidu znovu přečíst.“
Když se blíží závěr života, dostávají rodiny další důležitý materiál, a to brožuru Jak být nablízku, které pracovnice familiárně říkají „pampeliška“. Je v ní popsáno, jaké změny mohou u nemocného nastat, jaké příznaky jsou běžné a co mohou pečující očekávat. „Je napsaná velmi citlivě a srozumitelně. Díky tomu pak lidé nejsou tolik překvapení nebo nervózní. Prostě ví, co může nastat,“ říká sestra.
Péče Athelasu nekončí smrtí pacienta. Právě naopak. V posledních letech jsme se výrazně zaměřili na pozůstalostní péči. Naše psychoterapeutky pracují s dospělými i dětmi pomocí knih, obrázkových publikací, pracovních sešitů i terapeutických karet.
„Pro každou věkovou skupinu máme něco trochu jiného. Protože každý truchlí jinak. Děti potřebují obraz, příběh, někdy hru. Dospělí zase možnost pojmenovat emoce,“ sděluje sestra. Pro děti tedy máme různé pohádkové knihy o ztrátě, pro teenagery zase knihy určené přímo jejich věku, stejně tak knihy pro ovdovělé ženy a muže.
V tomto roce se naše pozůstalostní péče bude větvit do více stran. Rozvíjíme totiž specializovanou péči pro předškoláky a děti prvního stupně základních škol. Naše nová kolegyňka Katka bude docházet do školek a škol a otevírat téma ztráty a smutku citlivým způsobem. K tomuto účelu jsme právě nakoupili nové knihy a další pomůcky jako plyšáky, figurky emocí a jiné.
Na přednášky, které pořádáme pro školy základní i střední, ale i pro veřejnost, některé z našich brožur a knih vozíme s sebou. Lidé tak mají možnost navnímat si hospicovou péči i téma odchodu z tohoto světa nejen z vyprávění, ale také z knih, příběhů a obrazů. Mohou si tak lépe představit s jakými emocemi a situacemi se lidé v náročném životním období potýkají.
Naše psychoterapeutky při osobních rozhovorech v rámci pozůstalostní péče rády pracují s už výše zmíněnými terapeutickými kartami. Jsou to karty s obrázky emocí – člověk si vybere kartu, která ho osloví a přes popisování obrázku, pocitů a emocí se může krásně otevřít rozhovor pro terapii. Najednou se mluví mnohem snáz.
Kromě toho, že do rodin nosíme brožury a tématické knihy, jsou součástí podpory i naše „hospicové desky“, které každá rodina při vstupu do péče dostává. Obsahují SOS telefonní číslo na náš tým, který je rodině k dispozici 24/7, fotografie a jména pracovníků, aby rodina věděla, kdo za ní přichází, ale také praktické materiály a edukační listy. „Je důležité, aby se necítili ztraceni. Aby věděli, že jsme tu pořád,“ zaznívá z úst naší sestřičky.
Mnohé z těchto materiálů, knih, brožur a karet hospic pořizuje od nakladatelství hospice Cesta domů. Pořizujeme je také díky grantům, konkrétně grantům od Nadace EP Group, ale část financujeme i ze svých prostředků. „Vnímáme to jako naprosto zásadní součást péče. Nejde jen o léky a úkony. Jde o to, aby lidé rozuměli, aby se nebáli, aby mohli truchlit a nebýt na to sami.“
A právě v tom se ukazuje skutečná podstata hospicové péče – v provázení, v přítomnosti, ve slovech, která pomáhají unést ticho. A v knihách, které dávají oporu tam, kde se jinak těžko hledá.
Za tým Domácího hospice Athelas
Barbora Smrčinová
