Česko se mění, lidé stárnou, dětí se rodí málo a vyvstává zde důležitá otázka: „Kdo se postará o nás a naše blízké ve chvíli, kdy budeme potřebovat pomoc?“

Pojďme si na úvod říct pár dat, která nám ukáží průběh stárnutí v naší populaci doposud, s výhledem do budoucna.

Demografická data mluví jasně. Zatímco v roce 1945 tvořili lidé starší 65 let přibližně 8 % populace, dnes je to více než 20 %. A podle projekcí Českého statistického úřadu tento podíl do konce století vzroste až na 34 %. To je více než třetina obyvatelstva.

S tím souvisí i rostoucí potřeba péče. V roce 2025 podle odhadů potřebovalo nějakou formu sociálně-zdravotní podpory více než 520 tisíc lidí. Do roku 2040 toto číslo vzroste na téměř 873 tisíc. Největší nárůst přitom očekáváme mezi lety 2035 a 2040, kdy výrazně přibude seniorů ve věku 80+. Právě tato skupina bude potřebovat nejvíce péče – zdravotní i sociální.

Důležitou roli v tomto směru hraje právě propojení dat a plánování. Tím se aktuálně zabývá Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR. Jejich výzkumy pomáhají přesněji predikovat budoucí potřeby. Díky těmto datům dnes víme, že na přípravu máme přibližně 10 až 12 let. Jde tedy o výrazný nárůst, na který by mělo být Česko připravené.

Nabízí se jednoduché řešení – postavit více zařízení. Jenže realita je složitější. Aby stát pokryl tento nárůst pouze pobytovými službami, bylo by potřeba vybudovat přibližně 37 tisíc nových lůžek. To je nejen ekonomicky, ale i personálně téměř nereálné. A zároveň by to nebyla cesta, kterou si většina z nás přeje.

Podle průzkumů si více než 80 % lidí přeje strávit závěr svého života v domácím prostředí. Tam, kde to zná, mezi svými blízkými. Ne v nemocnicích, domovech důchodců či dalších zařízeních. Právě proto se stále více mluví o posilování domácí péče a o propojení zdravotních a sociálních služeb.

Jak ale bude péče vypadat v praxi?

Jedním ze směrů je větší zapojení praktických lékařů a rozvoj tzv. obecné paliativní péče. Ne každý pacient totiž potřebuje specializovaný hospicový tým. U některých může být dostatečná podpora praktického lékaře a domácí zdravotní péče. Už dnes existují vzdělávací programy, které lékaře v oblasti paliativy proškolují.

Další důležitou součástí bude rozšíření odlehčovacích služeb, například denních stacionářů nebo krátkodobých pobytů v zařízeních. Ty umožní rodinám pečovat o své blízké doma, ale zároveň si odpočinout a načerpat síly.

A právě rodiny budou hrát v péči zásadní roli. I když systém nabídne podporu, bez neformálních pečujících, tedy blízkých lidí, se do budoucna neobejdeme. Péče se tak z velké části vrací zpět tam, kde to bylo v minulosti naprosto přirozené, DOMŮ.

Domácí hospicová péče v tomto systému zůstává nenahraditelná. Poskytuje specializovanou podporu těm nejvíce nemocným pacientům, kteří by jinak museli zůstávat v nemocnici. Zároveň ale ukazuje, že i v těch nejtěžších chvílích je možné zůstat doma s odbornou pomocí, důstojně a v blízkosti svých nejbližších.

V mobilní hospicové péči po celé republice platí, že jeden multidisciplinární tým může ve stejnou chvíli pečovat maximálně o 15 pacientů, a to na spádovou oblast zhruba 100 000 obyvatel. V současné době je pokryta mobilní hospicovou péčí téměř celá Česká republika a každý region má svůj domácí hospic. Protože však populace stárne, v regionech bude postupně přibývat lidí s onemocněními – onkologickými, chronickými, vážnými.

Otázkou je, zda se bude postupně navyšovat kapacita domácích hospiců, zda se podaří vybudovat nová sociálně-zdravotní zařízení – lůžka, stacionáře, zda bude v budoucnu fungovat paliativní péče ze strany praktických lékařů a domácí péče s podporou blízkých a rodin.

Budoucnost péče nebude tedy stát jen na nových budovách a lůžkách. Bude stát především na lidech, spolupráci a odvaze hledat nové cesty. Na propojení zdravotního a sociálního systému. Na podpoře těch, kteří pečují.

A možná i na jednoduchém, ale důležitém rozhodnutí – že chceme být jeden druhému nablízku.

Protože právě blízkost, lidskost a možnost zůstat doma mohou být tím nejdůležitějším, co budeme v závěru života potřebovat.

Za tým Domácího hospice Athelas

Barbora Smrčinová