Usedám k psaní a jsem překvapená, ba dokonce šokovaná, že už je zase o 14 dnů více, že píšu další athelasové povídání do Píseckého světa. Za posledních pár dnů se mnohé, co je očím viditelné, změnilo. Sluneční paprsky zahřály zemi a s ní prosvětlily zvnějšku i naše duše. Tváře, které potkávám na ulicích, i za těmi rouškami o trochu víc svítí. Zima pomíjí, čas plyne a věci se proměňují kolem nás i v nás. Právě teď, přesně v téhle chvíli i v každou další, jsme všichni o kousek blíž konci našeho lidského putování. Když tahle slova píšu, je Svatý týden, zítra Velký pátek, Velké noci…Velikonoce. Téma pomíjivosti, smrti a zmrtvýchvstání pro ty, kdo Velikonoce prožívají i trochu jinak, než jen skrze barvení vajíček a pečení mazanců, přichází s velikou silou. Vynořuje se, čeká, že si všimneme, zastavíme se a že oslavíme smrt i nové zrození během tohoto svátku. Jednou ročně, na Velikonoce, přichází myšlenka, že každý z nás jednou pomineme. V přírodě se nám to zamlouvá, je v tom i dávka radosti – aby sněženky mohly na jaře vyrůst, musí nejprve dávno před tím zmizet. Aby mohlo být vůbec jaro, musí nejprve odejít zima. Stejně jako se radujeme z prvního sněhu a z prvních sněženek, z prvního koupání i ze sklizně, jako se radujeme z každého začátku, víme, že mu předchází nějaký konec a nějaký konec bude i následovat. To je život, říkáme si, ale opravdu to tak cítíme?
V naší kultuře konce moc „neumíme“. Neradi se loučíme, neradi se rozcházíme, neradi vidíme, že se věci v našich životech proměňují a pomíjí. Většinou máme rádi stabilitu a jistoty. Někdy se mi zdá, že Kristus nás svým životem a smrtí učil, že konce – i když velmi bolestné a těžké – jsou velmi smysluplné. Že z konců se rodí nové začátky a že láska, kterou zvládneme vytvořit během svého života, tu zůstává i poté, co my odejdeme. Vidím v tom poselství obrovskou naději. Proto mám moc ráda Velikonoce, připomínají mi, že konce jsou v pořádku. Že je třeba konce jakéhokoliv druhu uctít. Že jsou stejně důležité jako začátky a zasluhují si stejnou pozornost. Že bychom se měli o koncích učit a začít je přijímat. A že v každém konci je zavinuté nové zrození, i když to třeba ještě není vidět.
A už jsem u toho, co jsem slíbila posledně. Víte, že když pletete, musí každé dílo začít prvním okem a skončit tím posledním? Svetr, který by zůstal nedopletený, by si na sebe přeci nikdo neoblékl. Každá šála, každá ponožka má svůj začátek a konec, aby se dala nosit.
Rozhodli jsme se v Athelasu udělat malý experiment. Zveme vás všechny k takovému společnému píseckému nacvičování začátků a konců. Povím vám, jak to bude vypadat.
Prosíme Vás, milí sousedé, přátelé (a nejen vy z Písku), abyste vyštrachali ve skříni jehlice a nějaká klubíčka. Nahoďte tolik ok, aby to vyšlo na 30cm šířky.
A teď to začne. Na začátku je první oko, první řádek, první přání. Do toho malého pleteného dílka vetkněte svoje hezké myšlenky, dobré sny, modlitby, přání za uzdravení vašich blízkých, našeho krásného města, celé naší země i celého světa. Světlé myšlenky na cestu těm, kteří zemřeli. Pleťte nebo háčkujte a až vám z toho vyjde čtverec 30x30cm, nachystejte se, teď to přichází…UKONČETE to. Jedno oko za druhým se ROZLUČTE s tím pěkným pletením. A je to. Můžete ZAČÍT s dalším čtvercem.
A když budete od té lásky a ty vaše čtverce nám věnujete, my z nich v Athelasu VYTVOŘÍME……A to vám právě povím až příště, ještě se musíte nechat chvíli překvapit (zatím ty čtverce schovávejte u sebe). Ale věřte, vznikne z toho něco, co bude plné dobrých začátků a konců a taky plné dobrých myšlenek. A to myslíme, celý svět potřebuje ze všeho nejvíc.
Přejeme vám požehnané Velikonoce, ačkoliv až se vám dostane tenhle Písecký svět do ruky, bude jim už dávno konec. Tak alespoň hezké jarní dny…a pozdravení pro všechny vaše začátky i konce.
Domácí hospic Athelas
Jsme tady na světě proto, abychom pomohli pacientům, kterým už nelze vrátit zdraví, prožít závěrečnou část svého života DOMA. Také poskytujeme pečovatelskou službu lidem, kteří si přejí zůstat doma a už nemají sílu se o sebe postarat sami. U nás v Písku, v Milevsku a všude možně okolo.
Prosíme, pomáhejte nám pomáhat
Jestliže se rozhodnete podpořit všechny ty andělské sestřičky, skvělé lékaře, paní psycholožku Sylvu, pana kaplana Miloše, naše milé sociální pracovnice Aničku a Peťu i všechny ostatní, kteří pracují v domácím hospici Athelas, s každou korunou, kterou pošlete, darujete cenné minuty péče těm, kteří si přejí zůstat doma a odejít z tohoto života ve své posteli.
Číslo účtu: 8491450001/5500 – prosíme, pošlete nám své kontaktní údaje, moc rádi bychom Vám osobně poděkovali.
Z celého srdce.