Athelas: Dílo dokonáno.

Athelas: Dílo dokonáno.

To by člověk neřekl, jak se mu uleví, když může přestat sledovat počasí. Ba co víc, když vítá déšť a při každém zafoukání si může říct, jak je to pěkné, že se ho to vůbec netýká. Prostě se jen přioblékne. Uf. To by člověk neřekl, že mu bude malým kouskem smutno, až si...
Athelas: Poslední…

Athelas: Poslední…

Poslední povídání „před dekou“. Poslední týden před dekou. Nezávidím maturantům. Pamatuji si ten pocit. Venku voní šeřík, zpívají ptáci a květnové slunce zve k radosti, všichni se tváří, že svět je normální a mé já, schoulené uvnitř, paralyzované představou, co...
Athelas: Ticho a prázdno

Athelas: Ticho a prázdno

Sedím před prázdným papírem. Opakovaně ťukám do klávesnice pár písmen a zase je mažu. Někdy člověku dojdou slova. Někdy je uvnitř hlavy ticho a prázdno. Někdy přijde pocit, že není co říct. To je taky dobře. Člověk by neměl pořád myslet. Dost to bolí a je třeba si od...
Athleas: Povelikonoční rozpomínání

Athleas: Povelikonoční rozpomínání

Velikonoční pondělí. Na stole beránek, mazanec od babičky, voskem malovaná vajíčka. Tradice, která mne provází už více než 35 let. I kdybych se snad plazila po zemi, to vajíčko prostě namaluju. Je v tom nějaká prazvláštní slast. Rozpustíte voskovku v takovém...