Také se Vám líbila pohádka O Zlaté rybce, když jste byli malí? Já jsem si představovala, jak bych si přála veliký zámek s krásnou zahradou a nejtřpytivější šaty na světě. A velkou mísu plnou nugety. Postupem času se moje přání proměňovala, dostat se na gymnázium, udělat maturitu, smět jít na ples s kamarády aspoň do dvou, neprobudit tátu, když se plížím mnohem později nad ránem chodbou. Najít smysluplnou práci, hezký pronájem, vdát se, ať dobře dopadne porod, ať mám zdravé děti, ať můžeme jet na výlet, ať jsou děti šťastné ve škole,….ať, ať, ať…(Ať upleteme tu co největší deku, na niž nám, milé laskavé pletařky, posíláte čtverce, kterých už jsou desítky). Člověk jde světem a vlastně neustále vysílá ze svého vnitřního rozhlasu další a další přání. A ono to tu vychází, tu ne, tu se věci daří, tu méně. Naše přání, někdy vyřčená, jindy tichá, niterná, plodí očekávání výsledku a my, se zraky upřenými do budoucnosti, číháme, jaká bude nakonec skutečnost.

A máme někdy pocit, že máme nekonečno dnů na nekonečno přání. Že tahle jízda životem nekončí. Přejeme si pro sebe, pro děti, pro rodinu, pro přátele. A je to krásné. Přání je totiž rovnou DÁRKEM našeho srdce, protože v nás vyklíčilo, vyrostlo a přineslo s sebou NADĚJI, že bude možná splněno. Přání v sobě skrývá touhu se zítra a pozítří a kdykoliv poté probudit a…ještě něco zažít, ještě někoho vidět, ještě navštívit nějaké místo, něco zvládnout…

Jaké to však je, když už na přání nezbývá nekonečně chvil? Jak se přání promění, když se náš zbývající čas na téhle planetě, v tomto těle nerozprostírá jako bezbřehá mořská pláň? Z velkých přání se někdy stanou menší, dostupnější, splnitelná. A přesto obrovská. Přeji si jít na chvíli ven, na slunce, na lavičku pod strom. Přeji si vidět vnoučata. Přeji si vyspat se celou noc, jak se říká do růžova. Čas života je téměř naplněn a z malých přání kvetou malé, ale důležité okamžiky.

Každý den procházkou chodí dětičky z hradišťské mateřské školky pod okny jednoho našeho milého pacienta a zpívají. Sestřička Miládka si s pánem povídá a najednou má nápad. Jak moc by mu udělalo radost, kdyby tu písničku mohl slyšet celou. Nebo třeba dvě. Kdyby mohl uvidět ty malé sviště pod okny, jak mu zazpívají. A protože naše Miládka a všechny naše sestřičky jsou takové zlaté rybky a když to jen trochu jde, plní naším pacientům přání, i ta nevyřčená, netrvá to ani pár dnů a dětičky ze školky opravdu stojí na zahrádce a zplna hrdla zpívají. A mají s sebou dokonce dárek jednoznačně andělský. Posuďte sami.

Radost z takové chvíle nelze jednoduše nacpat do slov. Jako mávnutí motýlích křídel se stanou droboučké události, které v nás zanechají otisk. Máme v hospici mnoho přání. Mnoho touhy dělat v budoucích dnech a letech dobrou práci. Nejen tu zdravotnickou. Zejména tu lidskou. Tak, aby v srdcích našich pacientů zůstávalo co nejvíce takových otisků ze splněných přání, z vyřčených slov, z pohlazení a z prosté lidské přítomnosti.

Kousíčky radosti i v závěru života, který nenabízí nekonečnost, ale přesto má stále mnoho co nabídnout.

Děkujeme velmi dětem a jejich paní učitelkám z 11. Mateřské školy na Hradišti. Za jejich překrásnou návštěvu s písničkou.

Domácí hospic Athelas

Jsme tady na světě proto, abychom pomohli pacientům, kterým už nelze vrátit zdraví, prožít závěrečnou část svého života DOMA. Také poskytujeme pečovatelskou službu lidem, kteří si přejí zůstat doma a už nemají sílu se o sebe postarat sami. U nás v Písku, v Milevsku a všude možně okolo.

Jak nám můžete pomoci?

Jestliže se rozhodnete podpořit všechny ty andělské sestřičky, skvělé lékaře, paní psycholožku Sylvu, pana kaplana Miloše, naše milé sociální pracovnice Aničku a Peťu i všechny ostatní, kteří pracují v domácím hospici Athelas, s každou korunou, kterou pošlete, darujete cenné minuty péče těm, kteří si přejí zůstat doma a odejít z tohoto života ve své posteli.

Číslo účtu: 8491450001/5500 – prosíme, pošlete nám své kontaktní údaje, moc rádi bychom Vám osobně poděkovali. Z celého srdce.

Nebo

Upleťte či uháčkujte čtverec 30 x 30 cm a doneste jej k nám do Athelasu. Více info: www.hospic-pisek.cz/deka nebo u Kateřiny Literákové na 724 051 181.