Domov je místo, kde trávíme čas s rodinou, odpočíváme, vaříme, smějeme se, relaxujeme, milujeme se, spíme,… Místo, kde odhazujeme všechny masky, stres a nervozitu, které možná cítíme tam venku za dveřmi našeho příbytku.
Domov ale není jen místo. Je to taky pocit. Pocit tepla, laskavosti, hřejivé náruče, kterou můžeme zažívat s lidmi kolem nás, nebo při nejrůznějších činnostech, které děláme a těší nás.
Jako doma se můžeme cítit třeba na procházce v lese s rodinou s termoskou teplého čaje a veselým rozhovorem. Jako doma se můžeme cítit i v práci, pokud zde máme skvělé kolegy, děláme práci, která nás baví a chodíme sem rádi.
Pojďte se na chvilku zamyslet nad tím, co znamená domov pro vás. Jaká slova vás napadají? Jaké pocity? Jsou nějaké vůně, které máte s domovem spjaté?
Když jsem já sama před pár dny přemýšlela o tom, co pro mě domov znamená, zjistila jsem, že má pro mě vlastně opravdu velký význam. Já sama se ve svém životě snažím směřovat k tomu, abych se cítila „jako doma“, co nejvíc to jde. Tedy uvolněně, pohodově, příjemně.
Snažím se dělat práci, která mě baví a dodává mi pocit naplnění. Obklopuji se lidmi, s jejichž názory a přístupem k životu souzním a je mi s nimi dobře. Účastním se společenských akcí, které jsou mým šálkem kávy. A jsem obklopena milující rodinou, která mi dává pocit lásky, bezpečí a jistoty.
A v případě, že mě ten svět tam venku svojí uspěchaností a dynamikou ždíme, stresuje a nervuje, jsem vždycky nesmírně ráda, že mám svůj fyzický domov, kam si můžu zalézt, zavrtat se do postele s knížkou a kakaem a najít zase klid a balanc.
O domově tady dnes píšu hlavně proto, že po celý říjen probíhá celostátní kampaň Dožít doma, která má za úkol šířit osvětu o mobilní hospicové péči. Mobilní hospice jako jsme my umožňují nevyléčitelně nemocným lidem dožít doma. Tedy strávit poslední období svého života ve svém domácím prostředí, s respektem, úctou, po boku milující rodiny. Proto dnes tohle téma. Protože zvědomit si, co nám energie domova do našeho života přináší je důležité.
Znáte to přísloví, které se říká, když se vracíme z dovolené konečně domů? Říká se: „Doma je doma.“ Domov je přístav plný bezpečí a klidu.
Domov je místo plné vzpomínek. Místo, kde jsme toho prožili mnoho s našimi bližními i s těmi, kteří tu už možná nejsou. Vzpomínky však naštěstí zůstávají. A tak se máme vždycky kam vracet. Nadcházející období dušiček a Samhainu je pro vzpomínky na naše zemřelé milované jako stvořené.
Samhain je svátek, který kdysi dávno slavili keltové z noci 31. října na 1. listopadu. Samhain byl předělovým obdobím mezi létem a zimou a byl vnímán jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Při Samhainu lidé mysleli na své zesnulé a kromě oslav také zapalovali svíčku, kterou dávali do okna. Stejně tedy jako to děláme v dnešní době 2. listopadu na dušičky my.
Je to čas temnoty. Čas, kdy nás okolnosti i to, co je cítit ve vzduchu, přirozeně táhnou k tomu se uvelebit u sebe doma pod huňatou dekou a přemýšlet nad těmi, kteří tu s námi již nejsou. Ale vlastně celkově se zamyslet i nad smrtí, koncem, odchodem z tohoto světa.
Jak bychom si přáli my sami jednoho dne odejít? Jaký je v našich představách náš konec? Jak vypadá náš velký odchod na druhý břeh?
V mých představách je pomalý a laskavý. Jako když padá podzimní listí. Postupně se zbarvuje, jemně se houpá ze strany na stranu ve víru jemného podzimního vánku až nakonec spadne na zem, uschne a časem se promění v prach. A přitom je stále obklopen svou milující rodinou a vřelostí. Stejně jako je list obklopen jinými listy, stromy, zemí, která jej láskyplně přijímá až ho pohltí.
Takový laskavý odchod je v dnešní době možný. Pokud rodina drží pohromadě a rozhodne se svého milovaného nemocného dopečovat doma, stačí se nám ozvat. Domácí hospicová péče opravdu dokáže přinést esenci „domova“. Tedy laskavě, důstojně, v bezpečí a klidu nechat dožít nemocného a rozloučit se.
Já sama jsem zažila oba póly. Umírání, které proběhlo za zavřenými zdmi nemocnice v době covidu, kdy nemocný chtěl být tak moc doma, ale nešlo to. Ale také laskavý, pomalý odchod v kruhu milující rodiny ve svém domově.
Věřím, že vše se v životě děje z nějakého důvodu, ale pokud máme tu možnost být v takovéhle situaci doma, je to vždycky ta lepší možnost.
A já se dnes již loučím a pobízím vás, abyste si zavřeli své oči, položili ruku na srdce a na chvilku nechali prostoupit esenci domova skrz celou vaší bytost. Nádech. Výdech. Hřejivé teplo. Na shledanou příště.
Barča Smrčinová