Sedím ve své kanceláři v Athelasu a koukám, jak se za okny prohání sluneční paprsky a na větvích stromů ve větru divoce ševelí zelené listí. Zavírám oči, nechávám se konejšit tím příjemným zvukem a zhluboka dýchám. Pak oči znova otevírám a můj pohled padne na naše logo v mé kanceláři, ve kterém se vyjímá stejný zelený list jako na stromech za oknem.
Zelená barva se považuje za barvu klidu a i to náš hospic do rodin přináší. Pocit bezpečí, jistoty a klidu tam, kde mnohdy panuje strach a chaos. Naše sestřičky jsou jako to zelené listí, kterým proudí míza, síla a energie. Vnáší do rodin laskavou živoucí sílu, která pomůže, vyslechne, opečuje, podpoří na místě, kde jeden život právě končí.
Ta živoucí síla, kterou naše sestřičky v sobě musí mít, je neskutečná. Zrovna tento týden zemřelo velmi krátce po sobě 7 našich pacientů a takové sestřičky, které toho všeho byly součástí a rodiny doprovázely, musely mít načerpáno hodně zelené životní energie v zásobě. I když je vidím a pozoruji už tolik měsíců, nepřestává mě to fascinovat.
To, že má práce našich zdravotních sestřiček smysl, potvrzují i dopisy, zprávy a vzkazy, které k nám čas od času dorazí. Důvěra, s níž se na nás obracejí rodiny nemocných, a jejich následná vděčnost, jsou pro celý tým tou největší odměnou. Každý z nás si těchto slov nesmírně váží a s pokorou vnímáme, jak důležitou roli hrajeme v životech našich klientů.
Mezi mnohé dojemné zprávy patří i ta od paní Danuše, která pečovala o svého manžela Václava. Její slova do puntíku vystihují to, co se snažíme být – oporou, posilou a přáteli na cestě, která je pro každého jiná, ale vždy citlivá a křehká:
„Vážení a milí, chci vám všem, celému kolektivu, upřímně poděkovat. Vzpomínky přetrvávají. Ačkoliv jsou to převážně vzpomínky bolestné, přece jsou oživeny těmi příjemnými – vašimi návštěvami v naší domácnosti. Václav se na vás všechny vždy hodně těšil, měl radost, když zazvonil zvonek a přijeli jste. Myslím, že si k vám při každé návštěvě vytvořil přátelský vztah, který mu v posledních náročných dnech velmi pomáhal. Pobyt v nemocnici v jeho případě naprosto selhával, proto byl velmi rád, že jezdíte za ním. Považoval to za čest. Děkuji za vše, co jste pro něho vykonali. Děkuji i za slova uznání. Budu považovat za čest být s vámi i nadále v kontaktu. Jsem opravdu ráda, že jsem v tak náročné situaci potkala právě vás, opravdové anděly. Přijměte mé srdečné díky a přání všeho nejlepšího ve vaší záslužné a náročné práci.“
Zkušenost paní Danuše potvrzuje, jak důležité je, když máte v tak náročné životní situaci po boku toho „správného parťáka“, který podrží a je tady pro vás. Ráda bych taky zdůraznila, že tím blízkým, který pečuje o nemocného nemusí být vždy jen manželka, přítel, syn či dcera. Pečovat o pacienta může kdokoliv – někdo z rodiny, kamarád, soused nebo vzdálený příbuzný. Podstatné jsou tu pokaždé dvě věci. První je ta, že si těžce nemocný přeje být opravdu doma, ve svém prostředí, kde chce dožít. Druhou důležitou věcí je, že má kolem sebe někoho, kdo mu to splní a kdo s ním bude až do úplného konce. To často dokáže člověk, který má nemocného opravdu ze srdce rád, chce mu toto jeho přání splnit. A to i navzdory strachu, únavě a náročnosti této cesty.
Myslím, že u domácí hospicové péče se nakonec obohatí všechny strany. Nemocný, kterému je dopřáno strávit poslední dny svého života důstojně. Pečující, pro kterého je to velmi posilující a ozdravující zkušenost, ale i náš tým sestřiček, lékařů a pečovatelek, kterým se každá rodina, každý příběh vryje hluboko do paměti.
Moc si přeji, aby co nejvíc z nás všech hýřilo tou zářivě zelenou životní energií, a aby až nastane situace, že někdo z našich blízkých onemocní a jeho list se začne zbarvovat jako podzimní listí, než úplně odpadne, abychom tu my ostatní v té zářivé zelené síle stále byli a byli jsme připraveni pomoci. I my sami jednou tu pomoc budeme potřebovat.
Děkujeme všem, kteří nám důvěřují. Děkujeme za každou zpětnou vazbu.
Barča z Athelasu
Nejnovější komentáře