Také jste si všimli, že „nevím“ je občas takové neakceptovatelné slovo? Dokonce někdo říká, že „nevím není odpověď“. Že vždycky víte, jen to prostě neumíte říct. Tak si přece vyberte! Co chcete, co nechcete, co se bude či nebude dít. Nevím se neříká hezky. Vím, že nic nevím…ó, jaká hluboká pravda.
A jak bude veliká ta deka? Bude opravdu největší v Čechách? Největší vůči čemu? Vystačí na celý most? Stihnete to do toho listopadu? A kolik lidí ji bude sešívat? A kolik lidí se zapojí? Tyhle všechny myšlenky se mi honí hlavou neustále a nejen mně, i všem, kteří se ptají, všem kteří by si, stejně jako já, chtěli představovat ideální scénář. Scénář čeho? Všeho možného. Akce „Deka“, svého života, života svých dětí, blízkých. Chtěli bychom VĚDĚT. Bylo by tak kouzelné položit otázku a znát na ni odpověď a podle toho se zařídit. Možná trochu nudné, ale pěkné. Však mnoho lidí – ve snaze hledat odpovědi na svoje otázky – věnuje mnoho času a energie nejrůznějším setkáním s těmi, kdo „vědí víc“. Vidí dál. Dál do budoucnosti. Anebo, ještě zbývá ta druhá možnost. Nevědět nic. Neznat odpovědi. A přesto jít. Jít dál…důvěřovat a PŘIJMOUT, že nevím.
Co když je v pořádku nevědět? Co když to tak bylo myšleno? Život se odvíjí jako klubíčko vlny na pletený čtverec a nikdo neví, kdy ta vlna dojde. Kolik toho ještě stihnu uplést ze svého života, ze svých dnů. Jaké vzory, kolik ok…. S kým spojím provázek svého života anebo s kým ho ještě rozmotám. Jak navážu na své předky anebo zda jsem „zpřetrhala nit“. Být statečně ve svém „já nevím“ a stát pevně v tom, že i NEVĚDĚT je v pořádku – to je umění života. To je život sám. Uznat, že každý další krok, každý další den je zahalen tajemstvím. Že Ten, kdo stál u našeho stvoření, neuznal za vhodné, abychom viděli dopředu, za roh, abychom nahlédli všechny souvislosti a rozuměli jim.
Smrt sama je vrcholným dílem projektu „Nevím“. Nevíme dne ani hodiny. Stojí to v tolika pohádkách, jak děsivé je tušit, že poslední hodina přichází. Jak dobré je nevědět. „Nevím“ nám otevírá možnosti. Nevím je laskavé slovo, kterým můžeme pozastavit čas. Všimli jste si někdy, že když nevíte, kudy dál, zvláštně to natahuje hodiny a dny, než se vydáte nějakou cestou? V „nevím“ se skrývá překvapení, jako zárodek v něm dlí budoucí rozhodnutí, jak věci dopadnou, kam nakonec dojdeme.
Chceme Vás pozvat k našemu NEVÍM. Nevíme nikdy přesně, jak bude probíhat nemoc našich pacientů, nevíme nikdy, co bude zítra. A jsme v tom neustále. Jdeme po té cestě, pracujeme, pečujeme o životy těch, kdo se rozhodli pro naše služby. A v tom „nevím“ je skryta nesmírná dávka pokory vůči životu a smrti.
Takže. Nevíme vlastně nic. Ani kolik čtverců a dek dokážeme s vaší pomocí uplést, ani jak dlouho budeme na této zemi, ani kolik času je dáno naší službě umírajícím lidem. A přesto nám to nebrání ťapat životem, jak nejlépe dovedeme. Sbírat čtverce (v tuto chvíli jich máme asi 150), těšit se na splétací akce, chtít běhat po březích Otavy, všemožným způsobem se setkávat s vámi, milí čtenáři, sdílet náš život lidský i hospicový a cenit si obyčejných dnů, snídaní s rodinou, být vděční za kávu a popovídání, za objetí, za teplou sprchu (doplňte každý dle libosti). Prostě a jednoduše, všechno tu máme na Zemi tak nějak vypůjčené a v tom „nevím, na jak dlouho“ je zachumlaná nabídka, pozvání si to všechno užít a nechat se překvapit, co bude zítra. No není to nakonec docela hezké – nevědět?
Domácí hospic Athelas
Jsme tady na světě proto, abychom pomohli pacientům, kterým už nelze vrátit zdraví, prožít závěrečnou část svého života důstojně a DOMA. Také poskytujeme pečovatelskou službu lidem, kteří si přejí zůstat doma a už nemají sílu se o sebe postarat sami. U nás v Písku, v Milevsku a všude možně okolo.
Jak nám můžete pomoci?
Jestliže se rozhodnete podpořit všechny ty andělské sestřičky, skvělé lékaře, paní psycholožku Sylvu, pana kaplana Miloše, naše milé sociální pracovnice Aničku a Peťu i všechny ostatní, kteří pracují v domácím hospici Athelas, s každou korunou, kterou pošlete, darujete cenné minuty péče těm, kteří si přejí zůstat doma a odejít z tohoto života ve své posteli.
Číslo účtu: 8491450001/5500 – prosíme, pošlete nám své kontaktní údaje, moc rádi bychom Vám osobně poděkovali. Z celého srdce.
Nevíte, co má ta Literáková pořád s těmi čtverci a dekami? Podívejte se na www.hospic-pisek.cz/deka nebo jí rovnou zavolejte na číslo 724 051 181, všechno vám ráda vysvětlí.
Jednoduchá verze podpory: Upleťte či uháčkujte čtverec 30 x 30 cm a doneste jej k nám do Athelasu.
ZDROJ: http://www.piseckysvet.cz/info/archiv-mesicniku