Tuhle větu, milí čtenáři Píseckého světa, možná zahlédnete v následujících týdnech všude možně v médiích. Září se v tichosti překlápí do své druhé poloviny. To znamená, že se přiblížil již 5. rokem celorepublikový čas na podporu hospicové péče. O čem to mluvím? Během následujícího měsíce uvidíte v televizi více pořadů a v rádiu uslyšíte více rozhovorů, než kdykoliv jindy, v nichž bude zaznívat, že domácí, čili mobilní hospicová péče je nedílnou součástí zdravotní péče o člověka. Že má své místo. Že existence hospiců v našich českých městech (stejně jako jinde ve světě) by nemělo být nic extra, nýbrž něco naprosto normálního, dostupného. Že hospice nejsou děsivým místem plným smutku a hrozivě vážných lidí, kam raději nechcete nikdy přijít. Naopak. Vždyť když už nás potká jedna z těch nejtěžších situací v životě a někdo z našich blízkých je tak moc nemocný, že už neumíme jeho nemoc léčit, potřebujeme mít jistotu, že existuje místo, kde pro nás mají ČAS. Mnoho času. Na rozhovor. Na mnoho rozhovorů. Hodinu. Dvě. Víc. Kolik bude třeba… Místo, kde jsou v tu chvíli laskaví a vstřícní. Kde mají potřebné informace. Kde vám pomohou si rozmyslet, kudy a jak dál. Měla jsem jeden moc zajímavý rozhovor s naší vrchní sestrou Luckou. O tom, že se lidé občas ptají, jak může dělat tak těžkou práci, být neustále tak blízko smrti a umírání. „Já to tak ale nevnímám“, řekla. „Já se přeci starám o život. Starám se o člověka, který je nemocný a chce být DOMA. Se svojí rodinou. Starám se o to, aby mu bylo co nejlépe“ To umíme zařídit. A v tom je přece vedle smutku také…naděje. Péče. Laskavost. Láska rodiny.
Je září a to je tedy tím pádem čas, abych Vás pozvala k setkání s námi. Staňte se náhodnými kolemjdoucími či záměrnými návštěvníky jedné z našich událostí, které chystáme z prostého důvodu. Abychom se s vámi setkali, mohli jsme se na sebe někde ve městě usmát a jen tak být. A být rádi, že jsme. Venku, pod stromy, na mostě, v knihovně a tak.
Jestliže čtete tento Písecký svět ve čtvrtek, ještě voňavý z tiskárny, vězte, že odpoledne 23.9 2021 od 13:00 najdete některé z nás sedět v Palackého sadech s klubíčkem a jehlicemi v ruce. Tam někde u hudebního altánu…Nazýváme to DEKATON (viz. plakátky ve městě), první pletací šestihodinový maraton. Ale víte, o co jde mnohem víc než o pletení? O setkání. Zastavte se za námi, na kávu třeba. Jen tak. Na kus řeči třeba. Jen tak. Uplést pár ok do naší deky. Nebo řádek. Jen tak. Prostě vás nesmírně rádi uvidíme.
5.10 2021 v 17:00 můžete přijít přímo k nám do hospice na kávu či čaj a na přednášku či spíše povídání o všem, co vás o hospicové péči zajímá. Povídání povede Mgr. Milada Štojdlová, spoluzakladatelka hospice a jedna z našich úžasných zdravotních sester.
Půjdete-li 6. 10. 2021 NÁHODOU přes Kamenný most v 16:00 a úplně NÁHODOU budete mít v ruce jeden pár papučí, protože přeci běžně nosíte papuče v ruce, když jdete po městě, neváhejte a přiložte své papuče k dílu, pomozte nám spojit oba břehy symbolickým řetězem z papučí. Nebo se jen potěšte pohledem na andělské koláže dětí z píseckých a okolních mateřských škol. A přejte nám hezké počasí, ať si i na tom mostě můžeme říct pár vět. Anebo si s námi zatančete spolu s dětmi z T-dance malý papučový taneček.
A kdyby se vám nějakou neuvěřitelnou náhodou stalo, že přes ten most 6.10 v 16:00 vůbec nepůjdete, nevadí, vezměte si ty PAPUČE alespoň do práce, do školy, kamkoliv. Jeden den v papučích. Papučový den. Den, kdy se spolu s hospici po celé ČR stanete nositelem myšlenky, že zůstat DOMA se svými blízkými, v závěru života, je přání mnoha lidí, které lze splnit.
Další možnost k podzimnímu setkávání jsou splétací večery v písecké knihovně. Všechna říjnová pondělí od 16:30 nás najdete ve 2. patře, jak ladíme čtverce do krásných dek. A deky? Tenhle příběh znáte. Deka roste. Právě se zaobíráme myšlenkou, jak ji sešijeme tak, aby se dala zase snadno rozpojit. Kolik asi bude vážit a jak ji na most dopravíme. (Pro praktické povahy ještě stojí za zmínku, že máme něco přes polovinu dek, čtverce v mé kanceláři tvoří povážlivě vysoké kopičky a už už začínáme věřit, že se to opravdu stane. Ale nepolevujeme, potřebujeme jich ještě mnoho…zhruba 1000). A tak. Spousta zcela „nepodstatných“ detailů, které mají jediný cíl. Spojit nás všechny v záplavě barev a přízí, spojit nás pomyslnou nití dobré lidské vůle. Potkat se. Člověk sám udělá jistě mnoho, ale teprve v setkání se s dalšími lidmi pleteme řádky svého života a svého lidství. Všimli jste si toho? Opatrujte se, všichni z Athelasu vám přejeme krásné babí léto a klidné dny plné zdraví.
Kateřina Literáková, Domácí hospic Athelas
ZDROJ: http://www.piseckysvet.cz/info/archiv-mesicniku