Já vám nevím. Jako by toho nebylo málo. Jako by nestačily uplynulé měsíce a více než rok. Jakoby svět říkal, ještě ne, ještě ne, ještě ukažte, co se ve vás skrývá. Vy víte, o čem píšu. O čem píšou všichni. Jak ten vyplavený sklep a voda crčící ze střešního okna byl jen slabý odvar toho, co prožili lidé, kteří netušili, že zítra ráno se nebudou mít kam vrátit domů. Někdy je všeho moc. Takhle zahlcující události však mají jednu zajímavou a napínavou vlastnost. Aktivují v nás …laskavost. Také to pozorujete? Je to, jako by v lidech stiskly tlačítko Soucit. Mohlo by se zdát, že jsme momentálně unavený, otupělý, vyčerpaný národ – a snad bychom měli na to i nárok. Mohlo by se zdát, avšak není tomu tak. Dívám se právě na stránky Nadace Via, a ptám se vás. Tušíte, kolik poslali za těch pár dní lidé na pomoc zasaženým obcím na Moravě skrze www.darujme.cz? 157 451 461 Kč (je neděle večer, když tyhle řádky píšu a to, že sleduji zrovna tyto jedny webové stránky, znamená, že takových proudů pomoci je násobně více). Smíšený pocit. Bolest srdce za ty, kterých se to týká. Radost z vlny solidarity, která se umí zvednout nebývalou silou, když je potřeba. Laskavost je tady stále, laskavost je to, o co se na konci dne můžeme opřít. Laskavost, ten okouzlující a nadějeplný opak lhostejnosti. Laskavost, nadšený souputník soucitu. Soucitným srdcem cítím, co se děje někomu daleko ode mě, koho ani neznám, nesu s ním kouskem jeho bolest a naleznu v sobě impuls ku pomoci. Můžeme být klidní. Laskavost existuje, nedá se sice změřit penězi, nedá se zvážit, nedá se s ní obchodovat, je dostatečně nehmatatelná, aby se o ní dalo pochybovat, vědecky téměř neprokazatelná, přesto tady mezi námi skutečně je. Jak řekl Malý princ: „Co je důležité, je očím neviditelné.“
Milí čtenáři, snad odpustíte, že se na těchto řádcích co 14 dní pouštím do vcelku neumětelských rozborů lidských srdcí, ale ono to souvisí s prostorem, ve kterém se dennodenně nacházíme v našem domácím hospici a který nás k podobným zamyšlením ponouká. S prostorem, kde laskavost pečujících rodin, které se rozhodnou postarat o své blízké, dojímá a učí nás všechny. My o ní totiž něco víme, o laskavosti. Mrška se někdy schovává za všemožné jiné vlastnosti lidské, ale vykukuje na nás zpoza rohu téměř neustále. A my jsme tudíž u nás v Athelasu v klidu, protože je nám nad slunce jasné, že je jí na světě dost a dost. Stačí se rozhlédnout a nasát tu vůni.
Takže, co takhle dnes někomu přidržet dveře? Na někoho se na ulici jen tak usmát? Pozvat někoho na kávu? Napsat si na papírek, co se mi dnes stalo dobrého? Jen tak obejmout někoho blízkého? Vědci tvrdí, že denní dávka laskavosti prý zvyšuje míru štěstí, jakou prožíváme v životě, až o 25%. Ha. A tady to máte. Laskavé skutky činí šťastnější koho? Toho, kdo je učinil!
Máte chuť být laskaví a nevíte zrovna právě, kudy do toho? Máme nápad! Upleťte nám jeden laskavý čtverec (30 x 30cm) do naší dobrem nacpané písecké deky anebo zcela laskavě zajděte do Sport Centra na Výstavišti, zaregistrujte se a obejděte pro nás otavské břehy na podporu všech rodin a jejich umírajících pacientů, kteří ji potřebují ze všeho nejvíc. Zcela obyčejnou a nekonečně lidskou. Laskavost. A to všechno až poté, co zvážíte, zda byste mohli aspoň maličkým dílkem podpořit ty, kteří budou muset postavit svůj nový dům. Děkujeme za jakýkoliv projev laskavosti, ke kterému se rozhodnete. Teď nebo kdykoliv potom.
Nechť život přinese i klidné, docela obyčejné a laskavé dny nám všem.
Katka Literáková, Domácí hospic Athelas