Milí čtenáři Píseckého světa, dnes trochu jednodušeji (a možná také téměř líně). Je pondělní ráno a já píšu tyto věty po týdnu volna. Hlava ještě nenastartovala do pracovního rytmu. Ale…všimli jste si také, že rána jsou již jiná? Chladnější, ve vzduchu je cítit blížící se začátek školního roku, promísen se špetkou podzimního pocitu. Poslední srpnový týden bývá nesen vůní nových pastelek do penálu, čekajících aktovek a ještě lesknoucích se obalů na sešity. Vůní nových dní se spolužáky a návratu do rytmu všedních dnů. Myslím, že si všichni budeme přát, aby ten rytmus zůstal v dalších měsících nezměněn, minimálně tak, že děti ráno vstanou a zamíří do školy. Kéž by…
Rytmus. V Athelasu zůstává rytmus dní v zásadě nezměněn. Pozoruji ty hospicové dny již nějaký pátek. Tiché laskavé rozhovory sestřiček o tom, jak se daří kterému z našich pacientů, telefon s prosbami o informace, vyzvánějící v rukou Aničky a Peti, našich sociálních pracovnic, auta odjíždějící denně několikrát od vchodu hospice, vezoucí zdravotníky a jejich červené brašny na cesty do rodin. Hlasy. Slova. Útěcha. Loučení s těmi, kteří již zemřeli. Slzy. Smích. Nakupování léků a miliarda běžných kancelářských činností, celá ta organizační práce paní ředitelky Danky a naší Vlaďky, bez nichž by celý tenhle hodinový stroj netikal. Veliké projekty v rukou Věrky, za jejíž práci jsme vděční až na půdu (stejně jako za práci všech lidí u nás, jak říká paní ředitelka, lidé u nás v hospici, to je to nejvíc, co máme). Tu se zjeví ve dveřích kanceláře kaplan Miloš, Sylva, naše paní psycholožka, pohovoří s námi, sejdou se s blízkými pacientů nebo přímo s nimi. Pak cinkne zvonek a za dveřmi se stojí Lenka, Mirka nebo Markétka, naše dobrovolnice. Obvykle nesou dobré zprávy o tom, co se podařilo nebo s čím právě přišly pomoci. Kávovar vrní, někdo donese dobré kafe, abychom na něj mohli pozvat ty, kdo mají na chvíli čas. Pošťák už o nás dobře ví, přináší totiž v posledních týdnech obálky a krabice s pletenými čtverci možná častěji, než by si přál. Zavolá jeden pán, že se rozhodli nás s manželkou podpořit a jeho firma taktéž. Děkujeme!!! Zase kávovar. Na konci týdne musí někdo uklidit, tak vezme do ruky hadr a kbelík a vytře podlahu v celém hospici. Podpisy na smlouvu. Razítko. Zase telefon. To všechno se děje. Opakovaně. Neustále. Pro lidi. Pro ty, kdo nás potřebují. Kdo si nás vybrali pro závěrečnou část svého života jako průvodce.
A ve světě venku, za našimi dveřmi se v uplynulých dvou týdnech odehrálo několik událostí, které potěšily naše srdce a stojí za to, abych vám o nich napsala. Kromě dražby uměleckých děl Evy Čapkové a Oldřicha Hamery, kteří mají výstavu v Prácheňském muzeu a kterým i skrze tyto řádky děkujeme, nás podpořily písecké házenkářky s trenérem Michalem Horákem a písečtí basketbalisti Sršni. Musím se přiznat bez mučení, že ačkoliv jsem moc doufala v pár nadšených běžců, kteří náš 1. symbolický běh podpoří – to se také stalo a my z celého srdce děkujeme za každý váš krok – částka 17.095,-Kč od Sršňů, kterých běželo přes 50 ve středu 18.8. od Sport Centra Písek, mi vyrazila dech. Celkově je nyní výtěžek z Běhu pro Athelas 21.600,-Kč. Můžete pro nás symbolicky oběhnout či obejít kousek Otavy až do 21. 9. 2021. Více informací na webových stránkách hospice www.hospic-pisek.cz.
A Deka? Dekaton? Tento článek píšu po týdnu volna. Proto je i pro mne trochu tajemství, co bude dál. Za chvíli vyrazím po svých malých prázdninách do kanceláře a moc se těším, jaké nové čtverce se na mne budou smát. A taky se trochu bojím, abych se tam s nimi vešla. Ale hezky se bojím. Kdybyste se s námi chtěli setkat a třeba splétat čtverce dohromady, ozvěte se (724 051 181), vymyslíme i jiné termíny, než jen ty v knihovně. Znáte to, čaj, cvakání jehlic a „prosté bytí“. 23.9. nás můžete od 12:00 zastihnout v parku u hudebního altánu. Když bude hezky, budeme sedět na lavičkách a plést. Poznávací znamení klubíčko a jehlice. Těšíme se na vás. A přejeme vám z hospice, ať je rytmus vašich dnů poklidný.
Katka Literáková
ZDROJ: http://www.piseckysvet.cz/info/archiv-mesicniku