Znáte to. S něčím počítáte, na něco spoléháte, něco plánujete. A on si život udělá s těmi vašimi plány, co se mu zrovna zachce. Třeba blbé počasí. Nebo nemoc, když se to nejmíň hodí. Nemoc se koneckonců hodí dost málokdy. Nebo si přijde Covid a zastaví celý svět. Anebo máte překrásně vymyšleno, co budete dělat s těmi čtverci, co vám je lidé brzy přinesou, protože jste jim slíbili, že to v příštím čísle Píseckého světa odhalíte, že řeknete, k čemu ty krásné barevné čtverečky vlastně potřebujete…radostně přijdete na poradu s ostatními kolegy v hospici a paní ředitelka vám sdělí, že se bude opravovat písecký most!!! Že to včera četla! Plánovat v této době je nadmíru ošemetná věc, jak vidno.
A ten nejstarší a nejkrásnější most v Evropě, ten most, po kterém jste přešli od dětství nespočetněkrát, ten most, přes který se tady před lety valila voda, ten stejný most, který dlouhá staletí spojuje oba břehy, měl hrát hlavní roli 7. října na Papučový den – Mezinárodní den mobilních hospiců. Měl zvesela i nadále stát, krásný, starobylý, moudrý a dívat se na to, jak mu pletete nový kabátek, jak přinášíte jednotlivé kusy spletených čtverců od všech přátel, podporovatelů, pletařek i pletařů, kteří se rozhodli se podílet na tom společném píseckém athelasovém díle. Měkce na druhý břeh, tak jsme to mysleli. Provázíme lidi na konci jejich cesty životem a moc se snažíme, aby každý z těch posledních dnů, byl co nejsnazší, co nejměkčí, dá-li se to tak říct. Co nejlidštější. Důstojný. Chtěli jsme původně táhnout ten nejdelší barevný koberec přes most a těšit se z toho, že v něm jsou zamotané stovky a tisíce hezkých myšlenek, přání, nadějí, modliteb všech těch, kdo přiložili ruce k dílu. Všech těch, kdo se na pár okamžiků nebo dokonce hodin vzdali možnosti mrzutě nadávat na svět a na situaci, zlobit se nebo se trápit, usedli do křesla a upletli…obyčejný neobyčejný čtverec.
Tak a co teď. Slib je slib a sliby se musí plnit. Takže, ačkoliv nemůžu přesně říct, co jiného se bude dít, zatímco náš překrásný most bude obnovován, můžu naprosto přesně říct, co vznikne z vašich čtverců. Vznikne z nich jedna z nejdelších a nejkrásnějších sešívaných věcí, budeme-li hodně šikovní, tak i možná ta úplně a zcela nejdelší v České republice. Ta poslední, opravdu velká deka v sobě měla 6 500 čtverců. Neuvěřitelné. Našlo by se v Písku 6501 dobrých duší, které by upletly čtverec? Nebo 3 375 těch, kteří by upletli 2 čtverce a věnovali je Athelasu? To nevím. Můžeme to spolu s vámi všemi vyzkoušet. Ale jedno vím jistě. Že to spletené dílo, obsahující – doufejme – tisíce čtverců, bude zářit do světa zprávou:
Potkali jsme se. Jsme spleteni a zapleteni. A když to dílo nebude náhodou největší, rozhodně bude nejlaskavější.
A protože tohle je takový malý athelasový seriál, končíme v tom nejnapínavějším momentě a ptáme se: „A co pak, co budeme číst příště?“
Máte už pro nás čtverec nebo dva? Rádi si je od vás převezmeme u nás v Athelasu, všechny pondělky, úterky a čtvrtky v dopoledních hodinách (9-12) nebo po dohodě. Kateřina Literáková, tel. 724 051 181, literakova@hospic-pisek.cz. Za každý čtverec děkujeme, připíchněte k němu prosím cedulku s Vaším jménem, e-mailovou adresou a telefonním číslem.
Chcete nám pomoci jinak?
Považujete-li naši práci za užitečnou, prosím podpořte nás. Každé koruny si ceníme a proměníme ji v minuty péče o ty, kteří naši pomoc potřebují. Děkujeme ze srdce!
Číslo účtu: 8491450001/5500 – prosíme, pošlete nám své kontaktní údaje, moc rádi bychom Vám osobně poděkovali.