Domácí hospic athelas Písek

Už několik nocí nespím. Nemám tušení proč a doufám, že to nebude trvat dlouho, protože už se to pomalu ale jistě začíná projevovat na mých mentálních schopnostech. Co však bezesné noci přinášejí, je čas. Čas rozhovoru se svým nitrem, čas rozhovoru s Bohem, sama...

Ranní probouzející se Písek je krásný, všimli jste si? Most dnes nebyl vidět pod mlhou, lidé na zastávkách nebo spěchající do práce, každý ve svých myšlenkách zachumlaný v listopadovém ránu. Vyspali jsme se o hodinu déle, ale naše duše cítí přicházející temnotu roku....

Na to už je snad trochu pozdě, paní Literáková, ne? Co si ta ženská z Athelasu vůbec myslí? Že si z toho svého „sloupku“ udělá agitku a bude nás přesvědčovat, že máme jít volit nebo snad dokonce koho? A to si jako neráčila povšimnout, že volby už máme přes...

Psssssst! Dneska už o dekách ani slovo! Nebo…? Jeden vtipný nejmenovaný tatínek jedné naší nejmenované sestřičky říkal, že už se začíná bát, že jednou otevře plechovku s pivem a vyskočí na něj pletená deka. Tak já vám dám na chvíli pokoj, jen napíšu pro povahy...

Tuhle větu, milí čtenáři Píseckého světa, možná zahlédnete v následujících týdnech všude možně v médiích. Září se v tichosti překlápí do své druhé poloviny. To znamená, že se přiblížil již 5. rokem celorepublikový čas na podporu hospicové péče. O čem to mluvím? Během...

Milí čtenáři Píseckého světa, dnes trochu jednodušeji (a možná také téměř líně). Je pondělní ráno a já píšu tyto věty po týdnu volna. Hlava ještě nenastartovala do pracovního rytmu. Ale…všimli jste si také, že rána jsou již jiná? Chladnější, ve vzduchu je cítit...

Upletly jsme s naší Terezkou kus čtverce do tamté deky, však asi víte. Nahodily jsme oka (ha, vzpomněla jsem si, jak se to dělá). Vítězství. První řada, druhá, několikátá. Terezka plete moc ráda. A taky to umí, dobře ji to naučila paní učitelka v naší škole....

Letní přestávka byla i tady v Píseckém světě, jsou ještě prázdniny a my vás zdravíme z Athelasu. Krásné slunečné i deštivé dny jsou, že? Lidé u vody, na vodě, u moře, v moři nebo tady v Čechách, cestují, „výletí“, radují se, prožívají svoje životy tak, jak...

Já vám nevím. Jako by toho nebylo málo. Jako by nestačily uplynulé měsíce a více než rok. Jakoby svět říkal, ještě ne, ještě ne, ještě ukažte, co se ve vás skrývá. Vy víte, o čem píšu. O čem píšou všichni. Jak ten vyplavený sklep a voda crčící ze střešního okna byl...

Také jste si všimli, že „nevím“ je občas takové neakceptovatelné slovo? Dokonce někdo říká, že „nevím není odpověď“. Že vždycky víte, jen to prostě neumíte říct. Tak si přece vyberte! Co chcete, co nechcete, co se bude či nebude dít. Nevím se neříká hezky. Vím, že nic...